Den D
V noci 2.6. jsem se probudila s mokrými nohami, tak jsem rychle vstala a šla na záchod, ale žádná voda netekla. I přesto jsme zavolali do porodnice, kde nám řekli, abychom raději přijeli.
Udělali mi vyšetření, které tedy neprokázalo únik plodové vody a ještě ultrazvuk, kde pani doktorka říkala, že už tam vody moc nemá. Raději mě hospitalizovala na oddělení rizikového těhotenství (2:30 hod.) Snažila jsem se usnout, ale nějak mi to nešlo, na pokoji byla se mnou ještě jedna paní. V 5 hodin ráno mě začalo pobolívat břicho a každých 5 minut se tak bolest vracela - kontrakce začaly.
Nejdřiv se mi podařilo je malinko zaspat, ale bolest sílila, takže od 6 už se spát nedalo. Ráno za mnou přišel Mišík, když jsem neměla nadstandart, museli jsme být na chodbě, což teda nebylo vůbec příjemné. Snažila jsem se chodit a pořádně dýchat. Ráno jsem šla na vyšetření a na natáčky. Doktor říkal, že už porod začíná, ale že porodit můžeme až další den, což mě tedy moc neuklidnilo. Celé dopoledne jsem strávili na chodbě, byla jsem vyzkoušet sprchu, ale nezdálo se mi, že by mi to pomáhalo od bolesti. Od sestřiček jsem si ještě vyptala hořčík ,protože křeče v rukou a nohou se stupňovali, dokonce i čelist mi začala tuhnout. Kolem druhé hodiny přišla MUDr. Doležalová a vyšetření a rozhodla o převozu na předporodní,zároveň jsem dostala injekci na utlumení bolesti.
Sestřičky mi provedli klistýr, Mišík se převlékl do oblečení k porodu a šli jsme se společně trápit do "růžového pokojíčku". Bolest byla už šílená a já nevěděla, co mám dělat, sprcha malinko pomáhala, jenže pak jsem ještě musela jít na natáčky a to bylo teda peklo, protože v leže ta bolest byla nejhorší. Po 18 hodin přišla pí doktorka zase na kontrolu a rozhodla o infúzi. Po ní už vše frčelo šílené rychle. Snažila jsem se dýchat jak mi řekli, ale občas už jsem měla nutkání tlačit a nešlo to zastavit. Převezli mě na porodní sál. Ještě chvíli jsem se měla snažit netlačit, no ono se to lehce říká, ale hůř praktikuje a pak už mi řekli, že to jdeme zkusit. Nejdřív jsem tlačila do hlavy, takže jsem byla celá rudá a ještě ke všemu se bála o oči. Pak se to nějak zlomilo a za chvilinku byla Verunka na světě
Paní doktorka mi dovolila mít při porodu brýle, takže jsem toho našeho andílka i viděla, sestřičky ji odnesly umýt a pak za mnou přišli i s tatínkem. Ten náš uzlík byl takový malinky a hrozně se na ten svět mračil. Mezitím paní doktorka (MUDr. Petra Branžovská) provedla odběr pupečníkové krve, který vypadal po porodu moc hezky, takže by se odběry mohly vydařit. Chvilku na to se odloučila placenta a zahájila šití, no trošku to bolelo, ale po porodu už to nebylo tak hrozné, hlavně ten pocit, že jsme to zvládly byl uklidňující. Šití trvalo o něco déle, paní doktorka si dala záležet a pak už mě převezli k pokojíčku, kde na mě čekal Mišík a mohla jsem se podívat na fotky naší Verunky. Rána celkem bolela, tak mi sestřička dala led. Po dvou hodinách už jsem jela na pokoj č.10, Mišík už tam se mnou nemohl. Vysprchovala jsem se a za chvilku mi donesli andílka na kojení.
Personál v porodnici byl úplně skvělý a mé největší DÍKY patří mému muži, který byl celou dobu se mnou a moc mi pomáhal